Rozhovor k MS Almere 2021, o zlepšování, o očekávání

Ahoj Tomáši,

děkujeme, že sis v tvém tréninkovém programu udělal čas na tento rozhovor.

Začneme hned zostra. Je to 10 dní, co jsi dojel IM Kopenhagen. Na havajský slot to nestačilo a i k tvému TOP času z Kalmaru (7h 54min 5s IM Kalmar 2019) to bylo daleko. Jak svůj výkon hodnotíš s odstupem času?

Asi pořád stejně jako po tom závodě. Na plavání jsem prostě nečekal, že nevyplavu v první skupině. Po 2 km, kdy jsem se jí držel, mi začali odplavávat a na kole jsem zjistil, že jsem vyplaval s Lionelem Sandersem. Čekal jsem, že mu dám alespoň 5 minut na plavání a že mě někde dojede na kole a já se ho třeba pokusím udržet. To se bohužel nestalo,takže mi ujel hned na začátku. Jel jsem pár kilometrů sám, prodíral jsem se městem, byl to 15 kilometrovej úsek, technicky náročnej, brzda - plyn a brzda - plyn a až potom, když jsme se dostali na dlouhou rovinku podél moře, se to teprve tak nějak roztočilo. Zezadu mě dojeli dva pomalejší plavci a s nima jsem už pak nějak vydržel celou cyklistiku, ale fakt jsem měl sto chutí se na to vykašlat, protože jsem věděl, že jsem kolem nějakýho 20. místa. Říkal jsem si, že to je prostě špatně, ale naštěstí ty dva cyklisti jeli tempo nad moje možnosti, než kdybych jel sám, takže jsem se s nima vlastně držel. Říkal jsem si, že to snad nebude tak velká ztráta na tu první skupinu, a uvidíme, co z toho bude na běhu. A na běhu se stalo, co se stalo....tam jsem do toho prostě šlápnul a postupně jsem se prokousal až na TOP 10. Takže jsem spokojenej s výsledkem běhu a kola, ale plavání mě zklamalo. Myslím si, že bych se určitě posunul o 10 míst dopředu, kdybych jel normálně s nima, a pak bych mohl bojovat o nějakou tu TOP 5, TOP 3.

Takže myslíš, že kdybys vyplaval s čelní skupinou, takže by ses s nimi na kole udržel?

Ano, myslím si, že jo, protože u mě oční kontakt dělá strašně moc a vím to sám z několika závodů, že jedu na kole nad svoje možnosti, protože jsem závodní typ a ne tréninkovej. Nedokážu se sám vybičovat k takovým výkonům, jako když mám ty soupeře u sebe.

Jak hodnotil tvůj výkon trenér Luboš Bílek? Bavil ses s ním o tom?

Pár zpráv jsme si vyměnili. Psal si hlavně v průběhu závodu s mojí ženou (Anna Řenčová pozn. red.), ale psal v podstatě to, co jsem řekl - dobrej běh, u plavání, tam bylo spousta takových "kdyby", například kdybych vyplaval..., kdyby nebyl covid..., kdybych plaval celou zimu a neměl tu pauzu 5 měsíců bez plavání, kdyby ostatní nejeli ve skupině..., tak by to bylo tak a tak, ale nehrajeme si na kdyby, prostě to tak bylo a já si myslím, že jsem byl na ten závod připravenej výborně, i plavecky, ale největší problém byl to, že jsem 2 roky nezávodil v takovýhle konkurenci a moje tělo nebylo zvyklý na tak vysokou zátěž. Byl to pro něj šok a nedokázalo se adaptovat na to, abych s nima vydržel a spíš to bylo psychicky než fyzicky. Fyzicky si myslím, že jsem na to měl.

(Pozn. red. tempo plavání Tomáše Řenče na IM Kopenghagen 2021 bylo 1:17/100m)

Nyní tě čeká další závod MS v dlouhém triatlonu ze série Challenge - Almere-Amsterdam, kde jsi v roce 2019 obsadil celkově třetí místo a s časem 44s nad hranicí 8 hodin ses stal vicemistrem Evropy. Asi se tam letos budeš rád vracet?

Určitě, na ten závod se strašně těším. Zaprvé tu trasu znám, vím, co mě tam čeká a ten závod se mi tam povedl.Taky to tam teda hodně bolelo, tam mi vůbec nesednul běh. Sice kolo bylo super, ale tam jsem se fakt strašně odpáral na tom kole, tam to fakt hodně bolelo. Jel jsem tam s tím jihoafričanem co vyhrál (Matthew Trautman pozn. red.), a s Kristianem Hogenhaugem a ti mi posledních 25 km ujeli. Já jsem tam zůstal s dalšíma dvěma, ale ti jeli pomaleji, tak jsem jel posledních 20 km sám. Běh jsem si docela protrpěl, tak uvidíme, co tam bude letos. Sestava je tam skoro stejná, jako byla teď v Kodani, takže konkurence bude obrovská. Myslím si, že TOP 10 by byl velkej úspěch, za to bych byl moc rád.

Tvůj hlavní dlouhodobý cíl je slot na Havaj, proč je v tvém programu závod, který není kvalifikační? Dlouhých triatlonů člověk odjede pár za rok, není to plýtvání pokusy?

Já jsem nad tím přemýšlel, že bych jel ještě v Itálii někdy koncem září, ale tam nejedou profíci. Závod v Almere mi dá víc zkušeností. S tou Havají je to takový... člověk neví, kdy vůbec bude. Na co teď o něco usilovat, když to třeba bude až za další 3 roky... Ta Havaj se teď kvůli covidu prostě zase nekoná, je to demotivující, tak si radši zazávodím tady na tom MS a když budu pátej na MS, tak to pro mě bude lepší, než na IM třeba se slotem, ale ten slot bude na závod až za dva roky. Těžko říct. Ta sezona měla vypadat úplně jinak, závody měly bejt jiný a tak nějak se to vyvinulo v tady tu podobu.

Takže MS je pro tebe přednější než slot na Havaj?

Teď asi jo. Mě hodně lákalo ME v Rothu na konci července, ale to se zrušilo. Chtěl jsem ME i MS, ale bohužel to takhle dopadlo. Chtěl jsem na úplně jiný závody, no.

Je jasné, že se budeš prát o nejvyšší pozice, chceš vyhrát? Jaký očekáváš od sebe čas?

No rád bych to dal pod 8, když to posledně bylo těsně nad 8 a nepovedl se mi ten běh. Takže pod těch 8 a umístění těžko říct, fakt tam ta konkurence je těžká. Po závodu v Kodani to vypadá, že ta TOP 10 je reálná, TOP 5 by byla vynikající. Vítězství, to by asi museli všichni spadnout nebo by se muselo něco stát (smích), což nechci nikomu přát, ale myslím, si že to je nemožný.

Na startovce jsou ostřílení matadoři jako Rakušan Weiss, Australan Hansen, jeden z tvých přemožitelů Dán Hogenhaug, ale i nováčci jako Lukáš Kočař :-) Z koho máš největší respekt, budeš si všechny při závodě hlídat nebo třeba Lukáše a Adama necháš na kole odjet a budeš je sbíhat? Jakou máš taktiku?

Já se snažím prostě akceptovat svoje tělo, vždycky v tom závodě se snažím vydržet dá se říct s kýmkoliv a je mi jedno, kdo to je, když je mi to příjemný a když to pro tělo není úplně přespříliš. Z tréninku vím, co dokáže zvládnout a když ten člověk jede na kole, plave nebo běží na můj maximální výkon, tak se ho snažím udržet. Když už je to přes, tak ne a když jede pomalu, tak zase zrychlím já. Je jich tam fakt hodně, je tam Ruedi Wild, je tam hodně jmen. který jsou TOP na světě a já jenom doufám, že se mezi ně zařadím. Není člověk, kterýho bych se snažil udržet, prostě uvidím, jak pojede a jakej bude průběh toho závodu.

Takže taktika je všechno jet naplno?

Ano přesně tak. Jsou to 3 disciplíny, každá má svoje specifika, při každý se zapojujou jiný svalový skupiny a já každou disciplínu triatlonu jakoby odděluju, každou jedu naplno.

Cítíš se ve formě? Zlepšuješ se?

Pořád. Já si myslím, že to zlepšení je každým závodem, každým rokem a věřím, že tréninkem se posouvám dál a dál. Letos mě posunul hodně trenažer, ta cyklistika teď hrozně stoupla, dokážu vyvinout mnohem vyšší výkon i na kratší doby, což se mi předtím nedařilo, třeba přes 400,500 W mě pak sejmulo, že jsem 5 hodin nedokázal už jet. A teď mi to nějak nevadí, to tělo to přijme a dokáže udělat další takový výkon během pár minut.

Díky poslednímu roku, kdy se závody rušily a odkládaly nebylo možné porovnat závodní formu s konkurencí. Nicméně závod, kde jsi odjel poslední dva ročníky je Moraviaman s dosaženými časy Moraviaman 2019 - 8h 19min 7s, Moraviaman 2021 - 8h 21s 7s. Proč letošní čas nebyl lepší?

Kvůli konkurenci. Já jsem tam prostě letos neměl konkurenci, protože jsem po prvním kole měl 10 minut náskok a to mě sejmulo, že jsme si říkal: "10 minut, tak co tady, to jim jako dám půl hodiny snad", pak jsem začal takhle přemýšlet a začal jsem se utápět v tý bolesti toho závodu, přestal jsem závodit a začal jsem spíš myslet na to, jak to bolí, jaký je hrozný vedro a pak to na mě dolehlo, vůbec se mi nechtělo jet. Pak přišel ten běh, viděl jsem, že mě naštěstí dobíhá Daniel Jakimiuk. Najednou jsem měl náskok jen 4 a půl minuty, bylo to, jako by mě polila živá voda a začal jsem běžet maraton zase pod 4 (min/km pozn. red.), pak po půlmaratonu náskok vzrostl na 6 minut a zas to přišlo do toho, kde to bylo na tom kole. Neměl jsem motivaci dál závodit. Já jsem závodník a jakmile soupeři jsou za mnou tak daleko, tak to u mě trošku ztrácí význam, vyždímat ze sebe maximum. To se teď ukázalo v tom Kopenhagenu, že pak dokážu potlačit bolest a chci mít co nejlepší umístění.

Máš nějaké testy které by potvrdily tvoje zlepšení, když tedy časy v závodech zlepšení nevykazují?

Cítím to na těle. Testy jsou vlastně skoro každý intenzivní trénink. Předtím jsem byl rád, když jsem jezdil tréninky po deseti minutách nějakých 290-300 W, teď udržet 320 W 10 minut je pro mě celkem jednoduchý. Dřív to bylo nemyslitelný. A taky běžecky jsem na tom líp, nějaký kiláky, dvoukiláky, tempový běhy zvládám na mnohem nižších tepech. Tepovka mi klesla až o nějakejch 15-20 tepů při tempech. To si myslím, že je velkej krok ke zlepšení a do budoucna to bude lepší a lepší.

V běhu jsi zaznamenal asi největší zlepšení, tvůj nejlepší čas 2h 45min 33s (ano stále se bavíme o čase v rámci dlouhého triatlonu :-)) je pro nás k nepochopení. Řekni nám na co při běhu myslíš?

Samozřejmě na soupeře, vždycky. Srovnávám se s nima a pořád si hlídám jejich odstupy. A taky na občerstvovačky, ke každý se snažím běžet co nejrychleji, abych u ní už byl, to mě žene dopředu. Napiju se coly, napiju se vody, zkusím místní gely... Taky se bavím tím, že při běhu předbíhám soupeře. To mě všechno žene do cíle a říkám si, aby mě to bolelo co nejkratší dobu.

A máš v hlavě tu známou kalkulačku která ti říká, jaký budeš mít čas v cíli, když udržíš to tempo nebo se na tohle nezaměřuješ?

Moc ne, orientačně se vždycky podívám jaký čas mám na půlmaratonu, kolik jsem ho běžel, pak se podívám, jaký bude výsledný čas, když tohle tempo udržím, ale je mi to tak nějak jedno. Já moc čas neřeším, protože je hrozně relativní. Záleží na trati, na povětrnostních podmínkách, na soupeřích. Když mi někdo řekne: "hele, ty jsi to zajel pod 8", tak to neberu jako nějakej úspěch. V tom Kalmaru se sešly tak dobrý podmínky a mě to všechno sedlo. Plaval jsem tam za 1:12 (1min12s/100m pozn. red.) těch 3,8 km, pak jsem jel na kole 42, 43 km/h průměr a maraton jsem běžel 2h 48min, takže tam to prostě všechno sedlo, to byl den D na všechny tři disciplíny. V Kodani se to nepovedlo, plavání to celý zhatilo, pak se to přesunulo do cyklistiky a běh to naštěstí zachránil. Takže čas neřeším, spíš aktuální situaci a snažím se každou disciplínu jet naplno.

Na velké závody s tebou jezdí rodina a rodiče jako morální podpora. Pojedou i do Almere?

Jo, já jsem vždycky rád, když tam se mnou někdo je, rodiče nebo moje manželka s dětma. Vždycky je to pro mě velká psychická podpora a já je pokaždý na trati moc rád vidím. Je to i velká pomoc, protože na velkých závodech člověk potřebuje pořád něco podržet, někde něco zjistit, něco pohlídat a je to mnohem jednodušší, když je tam člověk s někým než sám.

Dobře, ale děti máte ještě malé, tak není to před závodem starost o ně navíc, která tě rozhodí od soustředění na závod?

No možná naopak. Alespoň nejsem tak nervózní. Před závodem spíš člověk přemítá nad tím, jak odstartuje, jak na tom bude konkurence, jak to pojede a na to je lepší nemyslet, protože to člověk neovlivní. Je lepší se zabývat nějakýma jinýma věcma než soustředěním se na závod, protože tím soustředěním se člověk akorát možná vynervuje a sváže a pak je víc ve stresu, což si myslím, že bere dost energie.

Děkujeme za zajímavé odpovědi a přejeme mnoho sil a štěstí do Almere a nejen tam. :-)

Do textové podoby přepsal tým Triatlonu Slaný

dne 1. 9. 2021