IM Frankfurt

 Mistrovství Evropy v Ironmanu

Ironman ve Frankfurtu jsem chtěl jet už dřív, ale až letos jsem dal tomuhle závodu přednost před Moraviamanem. Závod není daleko, vždycky tam je velká konkurence a stejně tak to bylo i letos. Mým cílem bylo být do desátého místa.

Budíček byl ve 3:10, následovala snídaně a cesta z hotelu na autobus, který mě odvezl na start, který byl 15 kilometrů od centra závodu. V autobuse jsem i usnul, cesta trvala skoro hodinu kvůli kolonám. Hodinu před startem jsem se dostal do depa na kontrolu kola, které jsem odevzdával předešlý den, doplnil pití, pak jsem se rychle přesunul na start a aspoň trochu se rozplaval, rozběhání jsem bohužel nestihl.

V 6:25 zazněl startovní výstřel a já jsem z první lajny začal bojovat o dobrou pozici, což se mi dařilo a moc jsem se nemlátil, ale po 800 metrech jsem zjistil, že jsem na konci skupiny a plavec přede mnou začíná ztrácet. Ihned jsem ho předplaval, ale už jsem nedokázal chytit skupinu, a tak jsem 3 kilometry plaval sám a skupina se mi neustále vzdalovala.

Po plavání jsem v depu vzal kolo a věřil, že někoho dojedu, nakonec mě zezadu dojel závodník, kterého jsem se držel prvních 10 kilometrů, následně přijel další, který už jel o dost rychleji. Byl to Boris Stein, který ten den zajel nejrychlejší kolo s průměrnou rychlostí 43,8 km/h (já 37,5 km/h), takže bylo pro mě nemožné se udržet. Celá moje cyklistická část byla utahaná, tep vůbec nešel nahoru, pořád okolo 130 tep/min, běžně jezdím okolo 150. Jen jsem v sobě hledal motivaci, abych udržel aspoň nějaký výkon a dojel do depa a vydal se na běh. Kolo jsem jel skoro pět hodin a na běh tak vyrážel okolo 30. místa.

Jakmile jsem vyběhl z depa, v tu chvíli probíhal už do druhého kola ze čtyř první závodník a opět Boris Stein, tak jsem se za něj zařadil a trochu si užil záběr kamer :-) Jeho tempo mi ale přišlo pomalé, tak jsem ho předběhl a kupodivu oproti kolu se mi běželo příjemně, i když tep taky vůbec nešel nahoru. Opět jsem měl okolo 140 tep/min a přitom tempo pod 4 minuty běhám okolo 150, ale běželo to, takže jsem to neřešil a snažil se napravit umístění. Když jsem poprvé míjel trenéra Luboše, řekl mi, že pokud takhle poběžím dál, je reálné se dostat do TOP15 a to mě namotivovalo, abych z tempa nepolevoval a celý maraton jsem proběhl v tempu 3:57 min/km a doběhl si tak pro 15. místo na Mistrovství Evropy. Výsledek jsem očekával lepší, ale nakonec jsem rád, že běh mě jako jediný nezradil a dokázal mě zase vrátit zpět do závodu a probojovat se dopředu.

Věřím, že 10. 7. ve Španělsku na Ironman Vitoria, kde je opět velká konkurence, to poplave a konečně i pojede na kole.

Fotky: we.are.endurance